Francie - Canyon du Verdon 2.část

Den 4, čtvrtek

Ráno, pocitově podobné jako předchozí rána, na zádech mám spíš svini než opici, ale po chvíli se jí úspěšně zbavuji .

Dnešní den je naplánovaný na pohodu, zůstáváme až do druhého dne, takže k mé nelibosti,  všichni čistí motorky a i mě tato nepříjemná situace donutila vzít hadr a leštit, mé argumenty že jsme řidiči a ne leštiči, moc neobstála a ostatní kontrovali slovy, "přece v St.Tropez neuděláme ostudu", a tak beru hadr a leštím. Pak už jedem na výlet do 30 km vzdáleného St.Tropez , focení u četnické stanice,

pak na nábřeží kde četníci pochodovali.

Pokoukáme po jachtách, děvčatech, já si opět našel nádhernou matku mých budoucích dětí, bohužel asi ale celou situaci nepochopila a akorát se usmívala, aniž by věděla o co běží. Po mém opětovném neúspěchu si dáváme kávu na zahrádce s výhledem na moře, jachty a všechnu tu pohodu. Zavolal jsem do pracovního procesu pár lidem, abych je naštval, jak se právě mám a pak zase zpátky do kempu.

Náš nový soused, který je Francouz a nečekaně jako v předchozích dnech se s námi vcelku úspěšně domlouvá Slovensky, prý na Slovensku měl rok a půl nějaký pracovní záležitosti a nebyla to poslední Slovenština, kterou jsme tento výlet slyšeli. Odpoledne měl každý už svůj program a s blížícím se večerem jsme čistě náhodou koupili pár kartonů piv, udělali si jídlo a koukali na notebooku na fotky a filmy natočené z kamer na motorkách. Kecali jsme dlouho do noci o motorkách a taky vedle svých motorek usnuli.

Den 5, pátek

Ráno balení a odjezd z Fréjus na Cannes, Nice, Monaco do Mentonu tam na dálnici do Itálie přes Imperii na Janov (Genova), před Janovem odbočka na A7 směr Miláno.

Monakem jsme jenom projížděli, původně jsme chtěli sjet dolu do přístavu, ale už to tam bylo hodně pozavíraný kvůli Formulím 1, moc jsem nepochopil, proč už tam mají veškeré oplocení, reklamy a kameramani si to také ladili a přitom závod měl proběhnout asi až za měsíc. Každopádně bylo super si projet aspoň kousek závodní dráhy se vší parádou, ploty, kamery atd. myslím, že tohle se každému nepoštěstí. Zastavili jsme akorát nad Monakem, udělali pár fotek a tradá do Itálie.

Dálnice z Francie do Itálie je pěkně drahá, pár desítek kilometrů nás tam vyšlo asi na 15 € , pak už to bylo levnější, docela slušně využívají toho, že se to nedá téměř objet.
Večer, kousek před Milánem jsme zase sjeli do nějakého malého městečka a hledali nocleh.

Za chvilku jsme našli zase dvou hvězdičkový hotýlek za 18 € na noc, vjeli jsme na nějaký zapadlý dvůr, mašiny dali pod přístřešek, z okna na mě mrkla nějaká ženská, která rozhodně nevypadala jako budoucí matka mých dětí, ale na večer bych o ní uvažoval, ale s plachostí sobě vlastní jsem  zůstal u chlastu v hotelové restauraci, která se skládala ze tří stolů, nálevního pultu a zvláštního majitele, který chodil jak kachna a mohutnými gesty vše vysvětloval, ale byl docela vtipný.

Nepoučeni z Francie, opět do sebe lijeme místní alkohol a spořádaně popíjí celá parta do doby, než náš majitel prosí, abychom už šli spát, že už je pozdě a to před tím vyhrožoval že má otevřeno do jedné a klidně ještě déle, je ale fakt že netuším v kolik jsme šli spát.


Den 6, sobota

Ráno se člověk nad drobnou kocovinou už ani nepozastavuje, po těch dnech mám už vyzkoušený, že motorka a 500 km mě zbaví úplně všeho. Od Milána pokračujeme směr Como dál do Švýcarska směr Lugano, Belinzona , sv.Bernarda, dál na Chur, St. Marghrethen , kolem Bodamského jezera do Bregenz v Rakousku a Lindau v Německu, pak po dálnici 96 směr Mnichov. Hned ráno si na první benzínce měníme s Tomášem motorky. Takže on sedlá mého Buella a já jeho Hondu CBR 1000 s nadějí v srdci oba doufáme, že nějaká otlačení na našich pozadí si odpočinou, po pár kilometrech zjišťujeme, že si vše vychutnáme až do konce.

Při příjezdu k mýtnici v Como, jedu kousek za Jirkou, který sedí na již zmiňovaném velice pohodlném H-D. Jiří se začíná točit k mýtnici vpravo já se rozhodnu pro tu co je přede mnou, načež si Jiří usmyslí, že vlastně i ta mýtnice mým směrem není tak špatná, samozřejmě už jsem byl ve slepém úhlu jeho zrcátka a tím pádem začal boj o to, kdo do té mýtnice zajede jako první, aspoň mi to na první pohled tak připadalo, protože se Jirka opřel svojí půltunovou motorkou o mé CBR a opravdu jsme se do sebe zapřeli zrcátky a rameny. Já samozřejmě boj hned vzdal, říkám si že nemusím být všude první a  celou situaci jsem ustál aniž bych položil motorku. Jirka už měl natrénováno z předchozího dne, kdy se málem porval ze zadním nárazníkem od auta. Hned se mi Jiří omluvil, že mě  opravdu neviděl, sice chabá výmluva, ale přijal jsem jí :).  Naštěstí tohle byl asi nejvážnější incident za celou cestu.

Ve Švýcarsku pomalu stoupáme směr sv.Bernarda,  po 6 krásných dnech se počasí  začíná horšit, je zataženo s občasným deštěm. Teplota rapidně klesá a kolem nás jsou zasněžené hory, zamrzlá jezera, je to super pocit, kdy se jeden den,  pomalu koupete u moře a druhý den si můžete  téměř zalyžovat.

Na první benzínce si navlékáme vše co máme a opět potkáváme nějakou holčinu která na nás slovensky, po chvilce skáče ke staršímu Švýcarovi do auta a mizí. My vyrážíme taky. Projedeme dlouhým tunelem a začínáme klesat a teplota zase stoupat. Takže jsem oblečení využil asi deset minut jízdy a pak mi začalo být zase vedro, déšť už ale začíná opravdu houstnout a my jsme museli nalést do nepromoku, který opravdu nesnáším. Po pár hodinách  pršelo už jenom místy ale pláštěnku jsme už nesundával. Sem tam už byla suchá i dálnice a já jsem chtěl vyzkoušet, co má Honda umí, bohužel ale ve 230 to vypadalo že z toho nepromoku nic nezůstane, jestli budu pokračovat ve zvyšování rychlosti a musel jsem ubrat.
Za Mnichovem sjíždíme do prvního městečka, kde je spousta pensionů a hned potkáme jeden super, kde platíme  23 € na osobu a máme velký apartmán. Zamíříme zcela výjimečně do místního bárku, kde u prvního piva jsem myslel, že to se mnou sekne, únava, nedostatek spánku atd. Pár piv a pár rund panáků, ale  hned vše spraví a my oslavíme poslední noc naší cesty.

Den 7, neděle

Ráno trochu prší, tak se nabalíme do nepromoku a jedem směr Regensburg a Rozvadov.
Cesta  odsýpá rychle, udělá se i slušné počasí, tak sundáme nepromoky a kolem třetí odpoledne jsme už zpátky v Chlumci nad Cidlinou u Bikers Crownu, kde si u stánku dáme steak a na krámě mrkneme na konec moto GP. Takže perfektní závěr jízdy, jediné že se mi hned začalo stýskat po té cestě,  kdy člověk akorát jede, nemusí přemýšlet nad prací, problémy, jediný co ho zajímá, tak to, aby stroj vše zvládl, kde složí hlavu a aby se tam dal koupit drink, kolem sebe má dobrý kámoše, kteří pomůžou a nezkazí srandu. Večer opět usedáme k pivku.

Takže  závěrem, ujeli jsme okolo 3 300 km. první den jsme najeli 900 km. pak jsme to motali okolo 500 denně s tím že jsme si dali jeden den pauzu a jeli akorát do St.Tropez.
Při průměrné spotřebě okolo 5,6 l jsem natankoval celkem asi, 180 litrů benzínu. Ubytování – ve Francii jsme spali dva dny v kempu což, bylo na noc, 19,50 pro dvě osoby + 6 € každá další.
Ostatní dny jsme spali v dvouhvězdičkových hotýlcích, nebo pensionech, to vyšlo cca na 20 € za noc na hlavu.
Sebou měl každý asi dvě konzervy a pár polívek v pytlíku, jinak jsme jedli po restauracích a bezinách. Nějak jsme neškudlili, proč taky - jsme na dovolené. Celá tahle sranda s benzínem, jídlem v restauracích, ubytováním, dálniční známkou, mýtným a pivkem v hospodě, které přišlo na naše okolo kila a výš, jsem utratil plus, mínus 18 500,-  Pokud si povezete jídlo a jste abstinenti,  tak vás to přijde na mnohem míň.

Jestli se vám z tohohle článku zdá, že jsme jenom celý den strávili v sedle a večer akorát chlastali, tak to tak opravdu bylo.
Samozřejmě, jsme projeli kus nádherný krajiny, myslím, že Švýcarské Alpy nás okouzlili natolik, že uvažuji o nějakém dalším výletu tímto směrem.
Všichni jsme si to užili nad míru, proto bych rád poděkoval všem účastníkům zájezdu a také tátovi Martina, který to ve svých 60 letech dal všechno s námi, ani jednou si nestěžoval, staral se o nás o všechny a ráno nás vyhazoval z postelí. Tímto se mu také omlouvám za buzení v ranních hodinách, kdy jsme ho často s otázkou „kde má chleba“ budili. Po hospodě bývá hlad, to asi znáte.