Na motorce do Alp

Na cestu jsme se vyjeli já (Suzuki DL 1000 VSTROM), Jirka(Suzuki Bandit 650 S) a David (Suzuki Intruder M800).

Před cestou jsme dotankovali své stroje a vydali se směrem na Plzeň po D5, kde jsme sjeli na Zdice a přes Dobříš jsme najeli na Strakonickou dálnici. První zastávka byla na "haldě" ( Dubenec) na konci dálnice na Strakonice, kde jsme v 18:00 měli sraz s Honzou (Kawasaki ZR-7). Honza se zdržel v práci a dorazil těsně před 19:00. Nijak nám to ale nevadilo, hodinku jsme klábosili o čem jiném než o mašinách a plánu cesty.

Poté jsme se společně teď už ve čtyřech vydali směr Strakonice -Strunkovice nad Volyňkou - Němětice - Čestice - Vacov. Naším prvním cílem mimo území republiky byla prodejna Louis v Německém Passau. Při přejezdu do Passau se už začalo pozvolně oteplovat a cesta začínala být příjemnější. K Louisovi jsme dorazili asi v 11:00 hodin. Poprvé jsme vytáhli svačinky od našich drahých poloviček a jako správní Čecháčci jsme do hlavy tlačili středeční řízečky a chlebíček! Po pravé České svačince jsme se vrhli na pulty Louise a každý zakoupil nějakou tu nejvíc veledůležitou motorkářskou potřebu, bez které se nedá žít. Jako příklad za vše uveďme Davidův model Bandita v měřítku 1:18 :-). Já osobně jsem zakoupil Ketten Max za 20,- € ( mimochodem v rádoby prodejně Louis na Rudný za ten samý chtějí 799,- ) a sluchátka do helmy...

Po návštěvě Passau naše cesta směřovala jižním směrem na Rakouský Salzburg přes Braunau an Inn. Cestou jsme se záměrně vyhýbali dálnici, abychom si náležitě užili jízdu. Nikdo z nás neměl navigaci a všude nás vedla jenom mapa. A protože není úplně jednoduchý věnovat se řízení a sledovat mapu , stalo se nám občas, že jsme se netrefili přesně na tu silnici, na kterou jsme původně chtěli, ale nijak to nikomu nevadilo - naopak !

Z Braunau jsme se vydali směr Salzburg. Původně jsme měli před Salzburgem zatočit doprava a jet přes okruh! Nějak ta odbočka ale kolem nás rychle "frnkla" tak jsme se vydali směr Salzburg centrum. Tady jsme tak trochu chytli malou dopravní zácpu. Cestu ven jsme hledali v podstatě jen instinktivně a díky tolerantním řidičům jsme se za nedlouho ocitli opět za Salzburgem, abychom to již hnali na Kitzbühel.  Naším dalším a pro čtvrteční den posledním cílem bylo městečko St. Johann in Tirol, kde jsme měli zamluvený penzion. Na místo jsme dorazili asi v 16:00 a šli se ubytovat. Za cenu 25,- € na osobu a noc jsme dostali troufám si tvrdit přepychové 3 pokoje s terasou, sociálním zázemím v každém pokoji, ručníky a mýdlo bylo samozřejmostí a když jsem se zapomněl, tak jsem chodil v bílých ponožkách po podlaze a neměl je špinavý !!! A pak jsme se rozhodli odpočívat, i když uplynulý den nebyl nijak náročný. Až na Honzu, ten neodolal kráse místní přírody a kvality silnic a jel se projet do nedalekých kopců - tentokrát singl.

My ostatní jsme se vydali na průzkum St. Johannu. Nebudu se rozepisovat, co kde mají a nemají, je to jako každé jiné městečko v Rakousku - prostě kýč, ale ruku na srdce: mají to tam fakt pěkný! Večer jsme ukuchtili pro všechny ještě večeři a otevřelo se vínko a kecali jsme. Asi o půlnoci jsme to zalomili do "bílejch"

Další den ráno bylo pěkné slunečné počasí, ale teplota asi 10 stupňů, v 8:00 už tomu bylo jinak - teplota šla minutu od minuty nahoru a zdálo se, že bude slunečně vydařený den, ačkoli předpověď hlásala pravý opak. Řetězy V-Stroma a Bandita dostali od jejich majitelů příděl nového mazadla! Po snídani jsme se začali pozvolna balit. Odjezd ze St. Johannu byl v 9:00. Pokračovali jsme dále směrem na Kitzbühel. Cestou jsem ještě všechny zdržel, protože po ujetí asi 10-ti km jsem zjistil , že jsem si nezajistil helmu , takže jsem zajel ke krajnici , abych vše napravil. Poté nás čekal placený tunel - nepamatuju si přesně délku, ale odhaduju okolo 5-ti km, cena byla 8,- €.. Z tunelu jsme pokračovali dále na Lienz. Tam jsme ovšem nedojeli , protože jsme cestou odbočili doprava na Dölach - Zotten - Schwarzach - Erlsbach na první trochu větší "výstup" - celou cestu jsem se držel úplně vzadu, ale když začali klikatice stoupající vzhůru , tak jsme to já a Honza nevydrželi a vydali se vpřed do kopců. Pravý náklon střídal levý a když se na chvíli objevila rovina, přední kolo mého Vstromu na výjezdu šlo mírně do vzduchu a já jsem si to patřičně užíval.

Po dosažení vrcholu, kde jsme minuli Obersee, jsme dosáhli Italské hranice a také 2052 metrů nad mořem! Zde nás pak "zdržel" semafor. Cesta na druhou stranu do Itálie je totiž ve znamení úzké silnice pro jedno auto! Takže pokud chcete jet dolů, můžete jet pouze od celé do 1/4, pokud z Italské strany nahoru, pak můžete jet od 1/2do 3/4! Přes noc je tento pass zavřený úplně. Jakmile skočila na semaforu zelená, vydali jsme se po Localita Antelselva di Sopra kolem tyrkysového Lago Di Anterselva dolů do údolí. Tím jsme vlastně vstoupili do Italských Dolomit. Dole jsme dosáhli spojku mezi Brunico ( Bruneck ) a Tobbiaco ( Toblach ). Toblach byl také cílem dnešního dne, kam jsme dojeli asi v 16:00. Ubytovali jsme se a po nejzákladnějším vybalení batožin jsme opět osedlali stroje a vydali se na jih přes Landro - Misurina - Auronzo Di Cadore - Passo Sant´ Antonio. Cestou nahoru mě a Honzovi zase chytli saze a opět podnikli "Hon na lišku" a nahoře počkali na ostatní.

Honzovi to nedalo a vzhledem k tomu, že se obloha začala zatahovat se rozhodl, že si tuto pasáž dá ještě jednou dokud je suchá silnice - mě se už znovu jet nechtělo a raději jsem s ostatními ochutnával podivný nápoj, který jsme si koupili v Toblachu! Vzhledem k tomu, že to mělo chuť jak fernet, jsme dlouho studovali etiketu, aby v tom nebyl alkohol - nakonec to dobře dopadlo. Pití bylo čistý a Honza se nám ve zdraví a celý vrátil. Pak jsme pokračovali na Padola - Ponte Pissandolo - San Giusepe - San Gandido - Toblach. To už se ale obloha hodně zatáhla a při příjezdu zpět do Toblachu už začalo vydatně pršet. Ještě jsme za sucha stihli zaparkovat motorky a už jsme šli na pokoje.

V sobotu jsme se probudili do hodně zataženého dne, dlouho jsme přemýšleli co a jak a když se až okolo 13:00 počasí trochu umoudřilo, rozhodli jsme se vyjet. Jeli jsme směrem na Brunico a asi v půli cesty jsme zatočili do leva. Už si bohužel nepamatuji jmenovitě všechna místa, která jsme navštívili, ale ve zkratce bych to pospal asi následovně: jeli jsme silnicí úzkou asi na jedno auto tu nahoru, tu dolu, pořád jsme stoupali po několika kopcích a zase je sjížděli! Krajina byla hodně zelená a po skaliskách v podstatě ani památky. Po asi 2 hodinách jsme dojeli do většího městečka, kde jsme natankovali a pokračovali dál na Passo Gardena. Po dosažení vrcholu, na který jsme se sápali krajinou, kde pomalu končila zelená vegetace a začínali skály na mnoha místech pokryté sněhem a v mnoha štěrbinách protékajícími vodopády, jsme dali zasloužilý odpočinek. Zde na Passo Gardena bylo asi 5 stupňů a foukal silný vítr. V místním krámku jsme nakoupili nějaké suvenýry a poté jsme nasedli na stroje a jeli opět dolů na druhou stranu, kde nás opět čekal výjezd, tentokrát na Passo Di Sella. Na vrcholu Passo Di Sella jsme si já a Honza decentně zajezdili na sněhu. Vzhledem k tomu, že se opět začala temnit obloha, nezdržovali jsme se na Di Sella příliš dlouho a vydali se na zpáteční cestu do Toblachu.

Jenomže pak to přišlo. Honzase trochu nechal unést, nezvládl brzdění na mokré silnici a motorka se mu dostala do smyku a vyhodila ho ze sedla. Naštěstí se mu nic nestalo a ani motorka to neodnesla nijak zásadně - ohnutá řídítka jsme v rámci možností narovnali, ulomené stupačky posbírali a jel bez stupaček, nohy si pokládal na ulomená oka stupaček a tak jsme vyrazili k dočasnému domovu.

Jeli jsme přes Livinallongo del Col Di Lana přes Cortinu zpět na Toblach. Cestou nás už ale bičoval vydatný déšť! Můj nepromok byl po prvním použití schopný chránit už jen spodní a velice důležitou část těla, Gore-Tex boty fungovali na jedničku a hrudník mi dobře krylo přední plexi. Ruce jsou na Vstromu dobře chráněny kryty, jenom paže jsem neměl nijak chráněné a moje kožená komboška začala brzy v místech, kde je perforace, propouštět vodu! A to už nepomohlo ani funkční triko z Lidla! Po návratu jsme ihned se sebe všechno sundali a začali sušit - tentokrát jsme už ani nepokecali a šli rovnou na kutě.

Ačkoli naše původní plány byli vrátit se v neděli to St. Johannu, rozhodli jsme se vzhledem ke špatnému počasí k návratu domů. Jeli jsme na Lienz, kde jsme nabrali směr Villach a jeli po vcelku nudné a téměř rovné silnici. Cestou jsme míjeli odbočku na Grossglockner a tady jsem měl nutkání odbočit. Nakonec jsme se domluvili, že budeme pokračovat směr domov. Po nějakém čase jsme najeli na dálnici a jeli směr Salzburg. Před placeným tunelem jsme sjeli a pokračovali na Obertauern. Tady jsme upevnili kameru na Bandita a chvilku jsme si natočili, pak jsme opět najeli na dálnici a pokračovali na Linz. Pokračovali na Dolní Dvořiště. V dolním Dvořišti jsme tankovali a já se ještě pokoušel zlomit kluky, že bychom to vzali přes Vyšší Brod, Lipno, Český Krumlov, ale nepodařilo se. Dál jsme pokračovali na Písek. To jsme ještě ovšem netušili, že vjíždíme přímo do oka pěkný bouřky, i když neděle byla ve znamení krásného počasí. Vypadalo to na kroupy a tak jsme raději poblíž Vodňan zastavili a uklidili motorky do autobusové zastávky. Když se povětrnostní podmínky zlepšili , pokračovali jsme dál a do Prahy jsme dorazili asi ve 20:30.

Závěrem můžu konstatovat, že výlet se povedl. Počasí mohlo být lepší, ale nakonec i horší. V Strom se ukázal jako skvělý nástroj pro zdolávání větších vzdáleností, Alpské vracečky byli vyloženě slastí, vytrvalý déšť mi i přes velmi nekvalitní nezmok, který jsem si koupil za 400,- CZK v prodejně Bike-In Rudná u Prahy, nijak nevadil.

Z motorky mě bolel prakticky jen zadek, ale to bylo asi jen tím, že jsem prostě dlouho seděl – zrovna takový pocit bych měl v autě.

No uvidíme, ale už se pomalu rýsuje další výlet. O tom ale zase jindy…