Cestovní smlouva

Cestovní smlouva je upravena v paragrafu 852a a n., v zákoně číslo 40/1964, občanském zákoníku (dále jen ObčZ). Jde o smlouvu, kterou se provozovatel cestovní kanceláře (dále jen CK) zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd, a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu.

V souvislosti s rozšiřováním slučitelnosti právních předpisů České republiky s právními předpisy Evropské unie sledujícím odstranění překážek vnitřního trhu, jakož i vzhledem k negativním jevům v oblasti cestovního ruchu, byl přijat zákon č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, který s účinností od 1. října 2000 rozšířil smluvní typy upravené v občanském zákoníku o cestovní smlouvu. Tato zákonná úprava představuje implementaci Směrnice Rady Evropských společenství č. 90/314/EHS z 13. 6. 1990 o hotových programech na cesty, prázdniny a zájezdy. Tato Směrnice je zásadním dokumentem pro ochranu spotřebitele na úseku cestovního ruchu.

Toto právní stanovisko se bude zabývat především odpovědností CK za škodu způsobenou klientům. Odpovědnost za škodu způsobenou CK občanský zákoník reguluje v případě zrušení zájezdu (§ 852g odst. 4 a 5 ObčZ) a v případě porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy (§ 852i odst. 2 ObčZ); ve druhém případě jde o případ odpovědnosti za výsledek, které se může cestovní kancelář zprostit, prokáže-li některý z liberačních důvodů podle § 852j odst. 2 občanského zákoníku.

1. ZRUŠENÍ ZÁJEZDU

Odpovědnost CK za škodu je založena dílem na principu objektivní odpovědnosti, a to v případech odstoupení od cestovní smlouvy podle § 852g odst.2, dílem na principu odpovědnosti za zavinění v ostatních případech.

Odstoupení od smlouvy upravuje § 852g, jehož znění je:

1) Zákazník může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit. Cestovní kancelář může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit jen z důvodu zrušení zájezdu nebo z důvodu porušení povinností zákazníkem.

2) Odstoupil-li zákazník od cestovní smlouvy podle § 852e odst. 2 nebo odstoupila-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy z důvodu zrušení zájezdu před jeho zahájením, má zákazník právo požadovat, aby mu cestovní kancelář na základě nové cestovní smlouvy poskytla jiný zájezd nejméně v kvalitě odpovídající původní cestovní smlouvě, může-li cestovní kancelář takový zájezd nabídnout.

3) Při uzavření cestovní smlouvy podle odstavce 2 se platby uskutečněné na základě původní cestovní smlouvy považují za platby podle nové cestovní smlouvy. Je-li cena nového zájezdu nižší než již uskutečněné platby podle předchozí věty, je cestovní kancelář povinna tento rozdíl bez zbytečného odkladu zákazníkovi vrátit.

4) Zruší-li cestovní kancelář zájezd ve lhůtě kratší než 20 dnů před termínem jeho zahájení, je povinna uhradit zákazníkovi pokutu ve výši 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno

5) Cestovní kancelář se může zprostit odpovědnosti za škodu podle odstavce 4 nebo povinnosti zaplatit pokutu jen tehdy, prokáže-li, že ke zrušení zájezdu došlo

a)       v souladu s  § 852b odst.3 písm. e) - proto, že realizace zájezdu byla podmíněna dosažením minimálního počtu zákazníků, přičemž výslovné uvedení této skutečnosti a současně i lhůty, ve které nejpozději měla CK povinnost zákazníka písemně informovat o zrušení zájezdu z tohoto důvodu, je zahrnuto v cestovní smlouvě

b) v důsledku neodvratitelné události, které nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na ní rozumně požadovat.

Ad  2)  Znění § 852e odst. 2 o němž mluví § 852g odst. 2:

Navrhne-li cestovní kancelář změnu cestovní smlouvy podle odstavce 1, má zákazník právo rozhodnout, zda bude se změnou cestovní smlouvy souhlasit, nebo zda od cestovní smlouvy odstoupí. Pokud zákazník ve lhůtě určené cestovní kanceláří, která nesmí kratší než 5 dnů od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy zákazníkovi, od smlouvy neodstoupí, má se za to, že s její změnou souhlasí.

Ad 4) Výše zmíněnou pokutu podle § 852g odst. 4 má CK povinnost uhradit zákazníkovi nezávisle na případném dalším úkonu CK nebo zákazníka, tedy bez ohledu na to, zda dojde k odstoupení od cestovní smlouvy, či nikoliv. Jde o zvláštní sankční povinnost vzniklá ze zákona, nikoliv o případ smluvní pokuty, jejíž výši stanoví zákon podle § 544n. Právo na náhradu škody tím proto není dotčeno.

Ad 5) Znění § 852b odst. 3 písm.e):

Je-li realizace zájezdu podmíněna dosažením minimálního počtu zákazníků, výslovné uvedení této skutečnosti a současné lhůtu, ve které nejpozději musí cestovní kancelář zákazníka písemně informovat o zrušení zájezdu z důvodu nedosažení minimálního počtu zákazníků

Paragraf 852j upravuje obecně zproštění odpovědnosti cestovní kanceláře a ve svém odstavci 1 v podstatě opakuje znění § 852g odst. 3, s tím, že jeho znění se týká pouze odpovědnosti za škodu, nikoliv pokuty podle § 852g  odst. 4:

1) Cestovní kancelář se může odpovědnosti za škodu způsobenou odstoupením od cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2 zprostit jen tehdy, prokáže-li, že ke zrušení zájezdu došlo

a) v souladu s § 852b odst. 3 písm. e), nebo

b) v důsledku neodvratitelné události, které nemohla cestovní kancelář zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

PORUŠENÍ ZÁVAZKŮ VYPLÝVAJÍCÍCH Z UZAVŘENÉ CESTOVNÍ SMLOUVY

Jak bylo výše řečeno, odpovědnost CK za škodu je založena na principu objektivní odpovědnosti, a to v případech odstoupení od cestovní smlouvy podle § 852g odst.2,  v případě  odpovědnosti za škodu způsobenou porušením závazku vyplývajících z uzavřené kupní smlouvy jde o princip odpovědnosti za zavinění. Tomu také odpovídají možnosti liberace, resp. zproštění se odpovědnosti vyjmenované v § 852j odst. 2 ObčZ.

Znění paragrafu 852i upravujícího  odpovědnost CK je následující:

1) Cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovních ruchu poskytovaných v rámci zájezdu.

2) Nesplní-li cestovní kancelář své povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy nebo tohoto zákona řádně a včas, musí zákazník uplatit své právo u cestovní kanceláře bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 měsíců od skončení zájezdu, nebo v případě, že se zájezd neuskutečnil, ode dne, kdy měl být zájezd ukončen podle cestovní smlouvy, jinak právo zaniká.

3) Je-li uzavření cestovní smlouvy zprostředkováno jinou cestovní kanceláří nebo cestovní agenturou, je lhůta podle odstavce 2 zachována, i pokud tak zákazník učinil řádně a včas u zprostředkující cestovní kanceláře nebo cestovní agentury.

Ad 2) Z hlediska formy nepředepisuje zákon pro uplatnění nároků písemnou formu, ačkoliv to z hlediska nutnosti případného pozdějšího prokazování včasnosti uplatnění bude v praxi spíše pravidlem.

Jak bylo řečeno výše, paragraf 852j upravuje obecně zproštění odpovědnosti cestovní kanceláře. Odpovědnosti za porušení závazků vyplývajících z uzavřené kupní smlouvy upravují odstavce 2 a 3:

2) Cestovní kancelář se může odpovědnosti za škodu způsobenou porušením právní povinnosti zprostit jen tehdy, prokáže-li, že tuto škodu nezavinila ona ani jiní dodavatelé služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu a škoda byla způsobena

a) zákazníkem

b) třetí osobou, která není spojena s poskytováním zájezdu, pokud tuto skutečnost nebylo možné předpokládat nebo byla nevyhnutelná, nebo

c) neodvratitelnou událostí, které nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

3) V případech, kdy vyhlášení mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umožňuje omezení výše náhrady škody vzniklé z porušení závazku z cestovní smlouvy a toto omezení je uvedeno v cestovní smlouvě v souladu s touto mezinárodní smlouvou, není cestovní kancelář povinna nahradit škodu, za kterou odpovídá, ve výši přesahující omezení uvedené v cestovní smlouvě.

Ad 3) Jde o ustanovení speciální povahy, které limituje výši plnění CK z titulu náhrady škody za porušení závazku z cestovní smlouvy s přihlédnutím k důsledkům mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Předpokladem je:

1)       existence takové mezinárodní smlouvy zavazující Českou republiku

2)       obsahující ustanovení, které omezuje výši náhrady škody vzniklé z porušení závazku z cestovní smlouvy a

3)       zahrnutí této skutečnosti do cestovní smlouvy v souladu s obsahem mezinárodní úmluvy.

Při splnění těchto předpokladů nastupuje omezení výše plnění CK bez ohledu na tuzemskou úpravu vyplývající ze zákona či z prováděcích předpisů.