inzerce
Může se stát, že budete reklamovat svůj motocykl. Ovšem co se stane, když půjde o neoprávněnou reklamaci a prodávajícímu vznikly nějaké náklady?
Občanský zákoník pojem reklamace vůbec neuvádí. Zákon o ochraně spotřebitele pod pojmem reklamace uvádí "uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb". Přesnější by ale bylo "uplatnění práva plynoucího z odpovědnosti za vady".
Ani zákon o ochraně spotřebitele ale nerozděluje reklamaci na oprávněnou a neoprávněnou. Je tedy otázkou, v jakých případech je povinen nést náklady spojené s reklamací prodávající a jakém kupující.
Z § 598 občanského zákoníku vyplývá, že kupující má právo na úhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady, pokud jich bylo skutečně třeba k uplatnění práva z odpovědnosti za vady a pokud byly účelně vynaloženy. Prodávající má totiž povinnost pouze k úhradě nutných nákladů.
Prodávající označují za neoprávněnou reklamaci většinou případy, kdy nedojde ke zjištění oznámené vady nebo nejde o vadu spadající do záruky. S tímto odůvodněním prodávající po zákazníkovi požaduje úhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s "vyřízením" reklamace (např. nákladů na přepravu, nákladů na testování podle aktuálního platného ceníku servisního střediska, které provádí záruční opravy dané věci apod.). Někteří prodejci přímo požadují paušální manipulační poplatek, který má tyto náklady krýt. Podobná ujednání jsou obsažena především ve všeobecných obchodních podmínkách a reklamačních řádech. Jak bude vysvětleno níže, jsou tato ujednání nepřípustná. Otázkou je, zda je oprávněnost uplatnění práva spojena s existencí vady, která jde k tíži prodávajícího.
Za neoprávněnou reklamaci nelze považovat případy, kdy nelze po zákazníkovi objektivně požadovat, aby rozpoznal druh vady - zda kvůli ní může zboží reklamovat, či nikoliv. Náklady spojené s vyřízením této reklamace ponese v takovém případě rovněž prodávající. Jakékoliv ujednání toto vylučující (například v reklamačním řádu) by bylo neplatné ve smyslu § 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku, podle kterého jsou nepřípustná smluvní ujednání, která vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu.
Kritériem pro rozlišení oprávněné a neoprávněné reklamace nemůže tedy být existence nebo neexistence vady.
Za neoprávněnou reklamaci naopak lze označit případy, kdy kupující věděl (nebo měl a mohl vědět), že se nejedná o záruční vadu a snažil se tak zneužít své oprávnění. Je-li si totiž kupující vědom (nebo měl a mohl si být vědom), že za vadu prodávající neodpovídá (např. z důvodu, že ji sám kupující způsobil), a přesto práva z odpovědnosti za vady uplatňuje, nemohou jít náklady spojené s vyřízením reklamace k tíží prodávajícího. V takovém případě se ani nemůže jednat o omezení práva spotřebitele ve smyslu § 56 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku, neboť spotřebitel žádné právo nemá a navíc si je toho vědom (nebo měl a mohl být vědom). Náklady spojené s takovouto reklamací by samozřejmě prodávající nehradil. V určitých případech lze uvažovat i o užití § 424 občanského zákoníku, podle kterého odpovídá za škodu i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
Počet komentářů ke článku: